Říjen 2012

Transformace vědomí z brazilského pera

30. října 2012 v 17:42 | Fáďos |  Bleskové zamyšlení
Je tomu den, co jsem ukrajoval stránku za stránkou své nyní již dočtené knihy, avšak jedna z částí, které mne zaujaly nejvíce, je hodna publikování na mém blogu. Vypůjčuji si tedy slova brazilského spisovatele Paula Coelha z knihy U řeky Piedra jsem usedla a plakala (1994).

"Vědec, který studoval opice na jednom ostrově v Indonésii, naučil jednu opičí samicí jíst brambory až poté, co si je umyla v řece. Zbavené písku a nečistot byly chutnější.
Ten vědec, který to všechno dělal proto, že zrovna psal práci o schopnosti šimpanzů učit se, nemohl tušit, co se nakonec stane. A proto ho překvapilo, když zjistil, že ostatní opice na ostrově začaly samici napodobovat.
Když jednoho krásného dne dosáhl počet opic, které si myly brambory, určité hranice, začaly se chovat stejně opice na celém souostroví. Ale nejpřekvapivější na celé věci byl fakt, že ostatní opice se to naučily v úplně izolaci od ostrova, kde pokus probíhal."

Kdo stále nechápe, stejně jako prvně já, nechť čte dále.

"Napsalo se o tom hodně vědeckých studií. Většina z nich tento jev vysvětlují tak, že když se zdokonalí určitý počet lidí, nakonec se posune dopředu vývoj celého lidského rodu. Nevíme sice, kolik lidí je na to třeba, ale víme, že je to tak."

Okamžitě jsem v tomto jednoduchém příkladu nalezl mě osobně nejbližší způsob, jak by měla transformace lidského vědomí probíhat. Pokud si to dokážeme uvědomit, velmi nám to pomůže. Klíčový bude nejen počet lidí, kteří se dokážou posunout dál, ale také schopnost každého jedince nalézt ten ideální poměr mezi prací na sobě samém a energií určenou na probouzení dalších spoluobčanů.
Hodně štěstí všem, je to na nás.
Fáďos

O lásce a o nás

9. října 2012 v 23:28 | Fáďos |  Život obecně
Zajímavý a krásný rozhovor s mou drahou polovičkou v noci z úterý na středu x).

Honza: Ali... Myslíš, že ta naše láska je prostě..naše, nebo že takovou lásku by měl cítit každý ke všem a ke všemu?
Protože...to je určitě ta opravdová láska, která prostupuje celým tělem a celým duchem.. Zažil jsem ji jedině s Tebou a je nádherná.. Ale o takové lásce se píše často jako o cíli celého bytí a tak nevím, jestli takový pocit není cílem všech těch "moudých slov", jen s tím rozdílem, že bychom jej měli cítit ke všemu a ke všem.. Nevím..
Co myslíš?

Alice: Myslím si, že takovou (podobnou - upřímnou a hlubokou, myslím si, že takhle je prostě.. naše a nikdo ji nebude cítit přesně tak, jako my) lásku by měl poznat každý, měl by ji cítit ke všemu a ke všem, ale nemyslím si, že by ji každý poznal a zažil..

Honza: Právě přemýšlím, jestli ta naše láska není taková "ochutnávka" a "ukázka" pro naši další cestu, jak bychom měli vnímat vše a všechny v našem okolí.. To bych si ale musel připustit, že bych mohl někoho milovat stejně, nebo snad víc..a to nedokážu..

Alice: Možná se Ti to bude zdát hloupé nebo naivní, co teď napíšu, ale já si prostě myslím, že bychom měli milovat všechny a všechno, upřímně a hluboce, ale ne, tak jako tu jednu osobu, která je pro nás vyjímečná, která je naší "spřízněnou duší", které bychom nejraději obětovali celý náš svět, která je pro nás vším..

Honza: Není to hloupé, ani naivní.. Vnímám každý názor a s otevřenou náručí jej přijímám k zamyšlení. A asi se k němu přikláním i já. Na Zemi máme každý svou spřízněnou duši, která pro nás vždycky bude prostě to nejvíc. A..jak jsem psal.. Nedokážu si připustit, že bych mohl někoho milovat stejně, jako Tebe.. Neumím si to představit, protože Ty jsi pro mne vším.. A to nemůže nikdo jiný..

Alice: Myslím si, že kdybychom milovali všechny a všechno celým svým srdcem, tak by to bylo, jako bychom nemilovali vlastně nikoho a nic..

Honza: To si zase nemyslím.. To není matika, že stačí dvakrát znegovat výraz a jsi tam, kde jsi byla.. Přece se posunujeme..
Rozumím, kam tím míříš, ale... Myslím si, že tak to asi fungovat nebude.. Pocit, který by nám říkal "nikdo pro nás není ten vyjímečný" by nebyl, ten bychom asi už překonali...

Alice: Nemyslím, že bychom byli tam, kde jsme byli, ale ztratila by se celá ta vyjímečnost..
To je taky pravda..x)

Honza: Těžko říct zlato. Třeba se dožijem chvíle, kdy si na to budeme moct odpovědět z vlastní zkušenosti x).

Alice: Třeba se toho dočkáme a budeme schopni opravdu z celého srdce milovat vše, co je kolem nás.. V poslední době mám pocit, že jsem se opět posunula, že jsi posunul mé hranice lásky a já to všechno miluju zase o kousek víc, už díky tomu, že vím, že po stejné planetě chodíš Ty, že tu jsi taky..

Honza: Zas..přemýšlím, že pokud bychom dokázali vše bezmezně milovat, překonali bychom pocit "nikdo pro nás není ten vyjímečný". Pokud bychom jej opravdu dokázali překonat, dokázali bychom bezmezně milovat všechny a všechno aniž by nám to přišlo "divné". Ale v tom případě bychom si odporovali s těmi spřízněnými dušemi. Asi... Nebo?

Alice: No právě.. Já osobně se spíše přikláním k existenci spřízených duší než možnosti milovat vše bezmezně x).

Honza: Třeba se opravdu dočkáme odpovědi x). Ale v tom případě na sobě musíme začít tvrdě makat xD.

Alice: Ještě máme "dost času"..x)

Honza: V té větě je toho taky hodně schovaného, že? x)

Alice: V každé větě je toho mnoho schovaného x).

Ono záleží, jak se na to člověk podívá

1. října 2012 v 10:22 | Fáďos |  Život obecně
Tak jsem se včera zase dostal do křížku s člověkem, který poslouchá příručky a ne rozum.
Měl jsem nabitý den. Vracel jsem se od své drahé polovičky (nebydlí zrovna přes cestu) a zhruba za hodinu a půl jsem se musel komplet sbalit a jet ze Zlína do Brna na byt, protože ráno škola volá. Cesta domů proběhla v pohodě, o tom žádná, ale horší to bylo směrem do Brna. Že bych se měl probrat ze svého hlubokého dumání, přemýšlení, vzpomínání a nepřítomného pohledu mi nejspíš měla naznačit už fronta ve Zlíně na vlakáčí, ve které ještě 3 minuty před odjezdem vlaku stálo asi dvacet lidí a ženská za přepážkou těžce nestíhala. Jako vždycky jsem si koupil svou studenstkou, na což jsem ale narazil hned po vyjetí vlaku. Tam po mě průvodčí chtěla doložit, že jsem student. No budiž, tak jsem vytáhl všechny možné kartičky a potvrzení, kterými jsem měl možnost to doložit (3 různé doklady, na kterých je napsané, že jsem student) a omluvil jsem se s tím, že klasickou studentskou kartičku prostě nemám, protože na fakultě jsou technické problémy (nebo debilita?) a zatím mi nebyli schopni vydat potřebné potvrzení, abych si ji vyřídil. Jednoduše to nejde. Desítky průvodčích před ní to pochopili, ale tady jsem narazil. Přece se nemůžu vydávat za studenta, pokud nemám "tamtu oranžovou kartičku".
Usoudil jsem, že s takovým člověkem nemá cenu se hádat...tím spíš, když má svým způsobem pravdu. Že jsem student, opravdu musím doložit "tamtou oranžovou kartičkou". Je to v řádu. Ale přesto na to mám svůj názor. Osobně si myslím, že by přece mělo jít o to, jestli jsem a nebo nejsem student a ne o způsob, jakým to doložím. Ale budiž.
Na dalším přestupním místě jsem si pak musel dokoupit do plného jizdného - osobně si mě pohlídala xD. Ale byla spokojená...
O spoždění snad všech spojů radši ani nemluvím x).

Jo a - lidi už si neumí povídat. Nemusím projít zrovna světa kraj, abych si něčeho takového všiml. Bohužel.
Fáďos